Často se setkávám s otázkou, proč jsou tradičně vyrobené Japonské meče tak drahé. Důvodů je hned několik.

Vyrobit Japonský meč je náročná disciplína. Začátek kariéry mečíře je proložen neúspěchy. To vzhledem k vysokým nákladům na materiál a vybavení není jednoduché překonat. Mnoho začínajících mečířů svoji kariéru vzdá dřív, než vyrobí svoji první katanu. Doba potřebná pro zvládnutí základů řemesla a dovedností pro vyprodukování solidní čepele dlouhého meče je minimálně dva až tři roky. I po tomto období je poměr úspěšných a neúspěšných pokusů dramatický. Po pěti letech intenzivní praxe praxe je mečíř schopen produkovat nějaké čepele. Dalších deset let je však co zlepšovat ve zvyšování technické i estetické úrovně produkovaných čepelí.

Náklady na výrobu meče. Tradičně vyrobené meče jsou kovány ze speciální oceli tamahagane, nebo oroshigane. Ta se redukuje v peci tatara na dřevěném uhlí. Nákup tamahagane z Japonska je velmi problematický. Cena kilogramu oceli se pohybuje kolem 100 USD, bez poštovného a poplatků. Pro jeden dlouhý meč je potřeba asi 3-4 kg této oceli. Začátečník ji spotřebuje i jednou tolik. Samozřejmě, toto množství je potřeba i pro neúspěšné pokusy. Výroba tradiční oceli je nákladná. V prvé řadě je potřeba mít pec pro redukci rudy. Palivem je dřevěné uhlí, jehož cena je aktuálně asi 1USD za kg. Pro vyredukování 10 kg použitelné oceli je třeba spálit asi 120 kg uhlí a přidat 25 kg speciální železné rudy. Jedná se o magnetit ve formě železitého písku. Ten musí být chemicky velmi čistý. Trvalo mi 12 let, než jsem pro dostatečně kvalitní surovinu sehnal zdroj v Evropě. Samotná cena rudy není vysoká, tuna stojí asi 200USD. Vzhledem k vysoké váze magnetitu jsou náklady na dopravu po Evropě značně vysoké a ty je třeba do ceny finálního produktu započítat.

Samotný technologický proces výroby oceli není zdánlivě složitý. Jeho zvládnutí na úroveň produkce kvalitní použitelné oceli však vyžaduje značné zkušenosti. Samotná tavba oceli pak trvá asi 12 hodin, včetně přípravy pece . Moderní tatara pro opakované použití je vyrobena ze žáruvzdorné oceli na zakázku a její cena se pohybje kolem 2000 USD. V případě stavby hliněné nebo cihlové pece, kterou je nutné po tavbě otevřít, jsou náklady na tavbu ještě vyšší. Ne všechna vyredukovaná ocel je použitelná. Je třeba ji roztřídit a ocel nižší kvality přetavit metodou oroshigane. Opět dřevěné uhlí, dovednosti a čas potřebný pro tavbu.

Zpracování oceli následně probíhá formou kovářského překládání. Paket oceli se nasekne v polovině, přeloží a za vysoké teploty kováním spojí. Tento proces se opakuje asi 10x. Jako palivo se používá opět dřevěné uhlí. Pro zpracování oceli na jednu dlouhou čepel je potřeba asi 100 kg uhlí. Během tohoto procesu může dojít k mnoha problematickým momentům. Od shoření oceli, po vznik nedovarů a vzniku vad a nespojených vrstev v paketu. Může také dojít k nadměrnému oduhličení a tím znehodnocení celého kusu oceli. Možností, jak práci zcela znehodnotit, je v této fázi mnoho.

Pokud se zadaří projít všemi úskalími přípravy oceli, složení finálního paketu z ocelí rozdílných kvalit, vytažení tyče a vykování čepele, je na řadě zásadní a také nejkritičtější krok, kalení. Pomineme – li samotnou obtížnost zvládnutí tohoto kroku, zůstanou nám rizika. Tím největším, jedním z mnoha, je prasknutí ostří při kalení. Čepel se při ochlazení výrazně prohne a ve vytvrzeném břitu vzniká velké pnutí. V jeho důsledku dojde občas k prasknutí ostří. Na začátku mé mečířské kariéry takto popraskalo 80 % mé produkce. Přílišná opatrnost a snížení teploty pak vede k nedostatkům v linii hamon. Může být přerušená, nebo nevznikne vůbec.

Při kalení také dochází k nežádoucím deformacím čepele. Stranové průhyby, příliš velké nebo malé, či nerovnoměrné prohnutí. To je potřeba následně opravit. Při rovnání čepele se pak také mohou projevit její nedostatky a může dojít k vzniku prasklin.

Výroba čepele trvá asi týden. Pokud je úspěšná na první pokus.

Leštění čepele. Pokud používáme tradiční metody leštění, jsou náklady na něj vysoké. Jedná se o samostatné řemeslo, k jehož zvládnutí je potřeba několika let praxe. Materiálem jsou brusné kameny. V současnosti je naštěstí k dispozici výběr mnoha syntetických kamenů, které odvedou dobrou práci. Nicméně, finální leštění se provádí výhradně na přírodních kamenech. Vzhledem k jejich nedostatku na trhu je jejich cena vysoká. Pohybuje se v cenách kolem 1000 USD a víc. Kameny používané na tvarování a broušení povrchu oceli se cenově pohybují v rozmezí 60 – 200 USD. Základní sada obsahuje 6 typů kamenů. Vyleštění katany trvá asi týden.

Souprava Japonského meče. Opět se jedná o samostatné řemeslo. Vlastně, několik oborů. Výroba kovových součástek, výroba dřevěných částí meče, lakování, oplétání rukojeti. Pro zajímavost zmíním jen ceny některých materiálů pro rukojeť. Cena rejnočí kůže pro ovinutí rukojeti je 70 – 300 USD podle velikosti a kvality. Nízkou kvalitu vůbec nepoužívám. Oplet rukojeti, kožený oplet, stojí asi 50 USD.
Výroba jednoduché, nezdobené soupravy pro katanu trvá asi 2 týdny. V případě zkušeného řemeslníka. Špičkové soupravy však vznikají několik měsíců a podílí se na nich často více řemeslníků.

Pak je tu jeden důležitý aspekt. Než se za začátečníka stane dobrý řemeslník, trvá to několik let. Mečíř svůj obor studuje celý život. Díky praxi objevuje malé detaily, které postupně zvyšují úroveň jeho prací. Když chcete koupit kvalitní čepel na vysoké řemeslné a metalurgické úrovni, nekupujete si tři týdny práce. Je to výsledek mnoha let těžké dřiny a sbírání střípků dovedností.