Kalení japonského meče

Kalení čepele je jeden z nejdůležitějších technologických kroků v procesu výroby Japonského meče. Dalo by se s trochou nadsázky říct, že čepel se stane japonským mečem právě až po zakalení.
Kalení je u Japonských mečů specifické a typické. Provádí se na takzvaný HAMON. HAMON je zakalená oblast ostří. Tím, že je kalený jen břit a jeho okolí, získává čepel své výjimečné vlastnosti. Tvrdé ostří je možné výborně naostřit. Nevýhodou je jeho náchylnost k prasknutí. Nezakalený a tedy měkčí zbytek čepele dává meči pružnost a odolnost proti zlomení.
Existují dva způsoby, jak tohoto efektu docílit. První z nich je typický pro moji oblíbenou školu ICHIMONJI. Při kalení se nepoužívá žádná krycí pasta pro vymezení výšky a tvaru hamonu. Čepel se prohřeje tak, aby teploty potřebné pro vznik linie HAMON bylo dosaženo jen v oblasti břitu. V ostatních částech čepele není dosaženo teploty potřebné pro změny struktury oceli. Výška a typ kalení je tak závislá na umění mečíře připravit ocel schopnou reagovat na zakalení požadovaným způsobem a při kalení vytvořit co nejpřesnější podmínky pro vznik vyvážené linie HAMON. Její podoba je ovlivněna mnoha faktory. Zásadními jsou dosažená kalící teplota, výška ohřátí břitu na kalící teplotu a délka ohřevu. Tímto způsobem je možné dosahovat různých typů HAMON. Od rovné linie SUGUHA, přes zvlněné MIDARE až po typické CHÓJI. Obvykle jsou při tomto typu kalení přítomny i další doprovodné kalící známky, zejména pak UTSURI.
Druhý způsob využívá kalící pastu. S její pomocí se vymezuje a definuje zakalení čepele. Krycí pasta v silnější vrstvě brání přístupu chladícího média při zakalení čepele. Tím výrazně zpomaluje její jinak prudké ochlazení. Oblast břitu, která je pokryta jen velmi tenkou vrstvou pasty se naopak ochladí velmi prudce a tím dojde k vytvoření tvrdé struktury břitu. Způsob nanesení pasty zároveň ovlivňuje výšku a tvar linie HAMON. Je uměním mečíře, dosáhnout tímto způsobem požadovaného tvaru zakalené linie. Samotné nanesení pasty není zárukou vzniku požadovaného výsledku. Vyšší teplota při kalení může ovlivnit tvar linie a zcela jej pozměnit od očekávání.

Přesné složení kalící pasty je tajemstvím každého mečíře. Jejím základem je však jemný písek, drcené dřevěné uhlí, hlína a voda. Pevné složky jsou míseny zhruba v poměru 1:1:1. Pro vytváření ASHI je možné přidat díl rozemleté křídy. Ta zpevňuje pastu a umožňuje vytvářet výraznější ASHI. Pasta má díky přidání křídy nižší viskozitu a nemá tendenci si po nanesení sedat.

Plochy čepele, na které bude nanášena pasta, je potřeba opracovat hrubým pilníkem. Je možné též použít hrubý tvarovací kámen používaný pro doladění tvaru čepele. V takovém případě je lepší použít kámen s větší tvrdostí a hrubým zrnem. Po opracování by se nemělo na plochy sahat. Důvodem je riziko přenosu mastnot na plochu, které zamezují pevnému přilnutí pasty k povrchu čepele. Na masné a jinak znečištěné čepeli pasta v průběhu ohřevu špatně drží a často i opadává. Ostří čepele je před kalením ponecháno tupé. Šířka ostří je asi 1,5-2mm. Snižuje se tak riziko vzniku prasklin HAGIRE.

Nanesení pasty se provádí ve třech krocích. Prvním je pokrytí oblasti ostří velmi tenkou vrstvou pasty. Její tloušťka je jen několik desetin mm. Nanáší se pomocí tenké ocelové špachtle. V průběhu nanesení této vrstvy je již možné vytvářet základní tvarovou linii HAMON, například vytvořením větších vln. Síla vrstvy se může pod žebrem SHINOGI plynule zvedat přibližně do tloušťky 0,5mm. Tento plynulý přechod snižuje rozdíly pnutí v oceli mezi zakalenou a nezakalenou částí a snižuje riziko vzniku prasklin. Tento způsob nanesení pasty je vhodné využít zejména u vzoru se základem MIDARE. Při zakalení je u tohoto vzoru vysoké riziko vzniku prasklin kopírujících spodní oblouk vln.
Druhým krokem je vytváření ASHI nebo nanesení silnější vrstvy nad nezakalenou částí meče. Tyto dva kroky je možné provádět v libovolném pořadí.
ASHI se vytváří pomocí ocelové špachtle tvarované jako nůž. Břit špachtle se ponoří do připravené směsi a následně se přilnutá pasta přenese na čepel. Pokud je ve směsi přidaná křída, vytváří se vyšší ASHI s pevnější strukturou. Zvyšuje se tak efekt kódování vzoru. Pod vyšší vrstvou pasty tvořící ASHI dochází k pomalejšímu zakalení oceli a tím i k změně tvrdosti a barvy oceli pod ní. Vytvářením různých vzorů ASHI se vytváří i odpovídající vzor HAMON. Některé vzory HAMON nelze vytvořit pomocí ASHI a je nutné je přesně vymezit nanesením silnější vrstvy pasty. Jedná se například o vysoké GUNOME školy MINO.
Po nanesení pasty je nutné nechat hlínu na čepeli pomalu vyschnout. Po vyschnutí pasty následuje kalení čepele.
Kalení je proces, při kterém se čepel ohřeje na požadovanou teplotu a zanořením do vody se prudce ochladí. Ohřev se provádí ve výhni na dřevěném uhlí. Pro kalení je nejlépe použít menší kousky uhlí .
Ohřátí čepele se provádí jejím protahováním hořícím uhlím. Je důležité čepel prohřát rovnoměrně po celé délce. Odlišná teplota břitu v jednotlivých částech čepele by měla vliv na konečnou podobu HAMON. Pokud má být vzor vyvážený, je nutné, aby teplota byla v celé délce stejná. Mečíř určuje teplotu pouze podle barvy oceli. Z tohoto důvodu se kalení provádí v zatemněné místnosti. Na konečný výsledek má výrazný vliv i délka ohřevu. Při dlouhém ohřívání zaniká kontrast vzoru vytvořený nanesením ASHI. Dlouhý ohřev také zabraňuje vzniku UTSURI. Má také vliv na podobu NIOI. Při dlouhém ohřívání je NIOI širší a ve větší míře také vznikají částice NIE. Nicméně vznik konkrétních efektů je také ovlivněn způsobem zpracování oceli zkušenosti se můžou u jednotlivých mečířů výrazně lišit. Já obvykle pracuji bez použití pasty a techniku kódování linie HAMON využívám jen asi na 10% svých prací.

Utsuri je efekt, typický pro meče období KOTO (cca do r.1600). U kvalitnímečů období Kamakura je téměř běžným projevem. UTSURI se projevuje jako stín nad linií Hamon. Může mít podobu tmavší linie, nebo může mít vlastní aktivity v podobě reflexních částic. Je mnoho typů utsuri.
Domnívám se, že se jedná o druhotný efekt kalení. Je možné ho vytvořit oběma metodami kalení. Jak s použitím pasty, tak bez ní. UTSURI je projevem senzitivity oceli, tedy její schopnosti reagovat na kalení a vytvářet odlišné krystalické struktury v závislosti na dosažené teplotě. Záleží tedy i na schopnosti mečíře připravit takovou ocel.
Při krátkém ohřevu při kalení, kdy je dosaženo odlišných teplot v jednotlivých pásmech a teplota se směrem od hřbetu k ostří postupně zvyšuje, vzniká výrazné UTSURI. Čím jsou tyto teplotní pásma výraznější, tím je výraznější i UTSURI. Při kalení s použitím pasty platí stejný princip. Podle mých zkušeností pasta omezuje vznik NIE UTSURI a to má obvykle podobu tmavého stínu. Není to však vždy pravidlem. Velmi senzitivní ocel je schopná vytvořit NIE UTSURI i při použití pasty.
Při dlouhém ohřívání při kalení, kdy dojde k dosažení stejné teploty v celém profilu čepele, UTSURI obvykle nevznikne. V takovém případě je to jen nanesená pasta, která vymezuje vznik odlišných metalurgických struktur při zakalení tím, že brání kontaktu ohřáté oceli s vodou. Kvalita nanesení pasty a její schopnost se na čepeli udržet v průběhu ohřívání a zakalení je tady rozhodující. Podstatná je kromě dovednosti mečíře v nanesení pasty také schopnost určit podle barvy oceli přesnou tepotu vhodnou pro zakalení.

KOSHIBA je metalurgický efekt, vyskytující se na kvalitních čepelích 12.-13. Století. Objevuje se nad začátkem kalení jako oblak reflexních částic. Neměl jsem možnost studovat mnoho čepelí s tímto efektem. Nicméně se mi jej podařilo v několika případech vytvořit. Domnívám se, že je to opět jen druhotný projev kalení, jehož vznik závisí na způsobu ohřevu čepele při kalení a na schopnosti oceli jej vytvořit.

Při zanoření ohřáté čepele do vody dochází k prudkým změnám tvaru zakřivení čepele. Bezprostředně po zanoření dojde k prudkému prohnutí čepele hřbetem nahoru. V průběhu ochlazování, které trvá několik vteřin se čepel pozvolně prohne zase ostří dolů. Mečíř proto musí na základě svých zkušeností připravit před kalením do takového tvaru, aby po změnách zakřivení v průběhu kalení dosáhl požadovaného prohnutí SORI. Pokud se nepodaří dosáhnout požadovaného nebo rovnoměrného zakřivení, je možné ho i po kalení změnit. Nejdříve je však potřeba čepel popustit na teplotu cca 250 °C, aby se snížilo pnutí v oceli. Bez popuštění je čepel křehká a je náchylná ke vzniku prasklin při následném zatížení. Popuštěním se také snižuje tvrdost HAMON. Příliš tvrdý HAMON je náchylnější k výlomům nebo prasknutí.
Změny tvaru prohnutí se provádějí dvěma způsoby. Malé prohnutí je možné zvětšit lokálním ohřátím hřbetu na žhavém měděném bloku a následným schlazením. Čepel se zasadí hřbetem do drážky v žhavém měděném bloku, od kterého přejímá teplotu. Když se ocel začne zabarvovat do modré barvy, vyjme se z bloku a prudce ochladí ve vodě. Opakováním tohoto postupu je možné zvětšit prohnutí čepele.
Naopak příliš velké prohnutí se reguluje pomocí kladiva. Údery v oblasti SHINOGI-JI dochází k roztahování materiálu a tím zmenšení prohnutí. K tomuto účelu se používá speciální kladivo s příčným nosem, které zvyšuje efektivitu úderů pro rovnání čepele. Tímto způsobem je možné upravit prohnutí čepele i o několik centimetrů. Ovšem za předpokladu, že předchozí zpracování dalo vzniknout kvalitní a odolné čepeli, která při takovémto zákroku nepraskne.

Je jen několik možností vzniku defektů při kalení. Nicméně některé z nich jsou fatální. Nejznámějším defektem je HAGIRE. Jedná se o příčnou prasklinu v ostří. Bohužel tento defekt zcela znehodnocuje čepel .
Může vzniknou také prasklina vodorovná s osou čepele. Často je v linii HAMON nebo těsně nad ní. Tento defekt je často jen povrchový a při následném broušení čepele a tvarování NIKU částečně nebo zcela zanikne. Domnívám se, že jeho příčinou je příliš vysoká teplota při kalení. Vzniká též jako důsledek opakovaného kalení čepele. Není to tak fatální defekt jako HAGIRE.
Mnohem závažnějším defektem je oblouková prasklina kopírující HAMON. Vyskytuje se často na hrotu v přechodu do KAERI . Bývá hluboká. Pokud na takový hrot zatlačíte, hrozí jeho odlomení.
Dalším defektem je HADA WARE. Při kalení vzhledem k dynamickému procesu a pnutí, kterému je materiál vystaven, může dojít k povolení nebo otevření nedokonale zpracované vrstvy. Záleží na velikosti a umístění vady. Pokud není vrstva otevřená a nenachází se v ostří, jedná se spíše o estetickou vadu.
FUKURE je vzduchová bublina uzavřená mezi vrstvami oceli. Tato vada vzniká při překládání oceli. Může se však projevit až při kalení. Při ohřátí a následném ochlazení může prudká změna teplot způsobit rozpínání vzduchu mezi vrstvami a vytlačení bubliny. Ta může být po vyleštění patrná jen jako lesklá tvrdá skvrna v JI. Může ale také dojít k protržení stěny bubliny . Opět záleží na velikosti a umístění defektu.
Deformace tvaru čepele. Při zakalení může kromě změny prohnutí dojít také ke stranové deformaci. To může být způsobeno nerovnoměrným ohřátím čepele, ale také například umístěním jádra čepele mimo její osu. Pokud je plášťová ocel na jedné straně slabší, může to vést k prohnutí čepele do strany. Pokud však kalení proběhlo v pořádku, je možné takto deformovanou čepel za studena narovnat kladivem nebo za použití pák.

Jsem studentem Japonského meče a technologií vzniku metalurgických efektů. Většinu svých poznatků jsem získal vlastní praxí. Proto ne vždy musí odpovídat poznatkům jiných mečířů nebo lidí, zabývajících se teorií. Zabývám se hlavně studiem KOTO mečů, zejména pak mečů z pozdního období HEIAN a KAMAKURA. Mými favority jsou školy MOKUSA a ICHIMONJI. To má zásadní vliv na mé vnímání procesu kalení. Domnívám se, že přístup mečířů v období KOTO byl odlišný od přístupu mečířů pozdějších období. Při kalení byl požadavek na vznik dokonalé zbraně a projevy kalení byly mnohem přirozenější. Oceli byla dána možnost se při kalení projevovat přirozeně, bez snahy ji omezovat a svazovat. Mečíři období SHINTO se zaměřili na vznik dokonalé linie HAMON. Důraz na použití technik s pastou se zvýšil. Vznikly techniky vytváření precizních a dokonalých vzorů a mečíři dosahovali v této oblasti neuvěřitelných výsledků. Mnohé ze starých technik byly zapomenuty.
Když však srovnáme přirozené CHÓJI školy ICHIMONJI v KOTO stylu a CHÓJI hamon vytvořený pomoci kódování pastou, je zde vidět určité rozdíly. Je několik mečířů, kteří i technikou s použitím pasty dosahují vynikajících výsledků a vytváří krásný vzor CHÓJI. Nicméně absence výrazných druhotných kalících efektů, jako je UTSURI, KOSHIBA, přirozeně vzniklé TOBIYAKI a MUNEYAKI, tyto moderní práce od těch starých odlišuje. Meče bez těchto znaků jsou jako dokonalý obraz svých předloh. KOTO meče jsou připomínkou dovedností starých mistrů mečířského řemesla. Ti dokázali s využitím minimálních prostředků vytvářet fantastické čepele, které jsou pro nás v současnosti nedostižným vzorem.