Vzhledem ke skutečnosti, že ocel ze železitých písků TAMAHAGANE vyráběná v Japonsku je téměř nedostupná, tavím si obvykle pro čepele vyrobené tradiční technologií svoji vlastní ocel. Vyrábím ocel OROSHIGANE, která vzniká přetavením staré svářkové oceli. Někdy používám i TAMAHAGANE nižší kvality . Tavba se provádí buď v peci TATARA nebo přímo ve výhni. Jako palivo používám kvalitní dřevěné uhlí. V průběhu tavby dochází k roztavení jednotlivých ocelových segmentů vložených do výhně, k jejich nauhličení a spojení do jednoho celku. Výsledným produktem tavby je poměrně kompaktní ocelová houba o váze cca. 5-7kg a obsahem uhlíku cca. 1,2-1,5 %. Obsah uhlíku v ní není zcela rovnoměrný. V oceli jsou navíc bubliny, nečistoty v podobě strusky a kousků dřevěného uhlí. Houbu je proto potřeba překovat a opakovaným kovářským překládáním homogenizovat a vyčistit. Počet přeložení se pohybuje mezi 8-15ti, podle požadovaného výsledku. Zpracovaná ocel se použije pro výrobu polotovaru čepele. Pro zvýšení pevnosti a odolnosti čepele se používají oceli s odlišným obsahem uhlíku. Konstrukce a poměry nauhličené a nízkouhlíkové oceli se liší podle zvolené konstrukce. Já používám obvykle konstrukci MARU bez jádra, Kobuse s měkým jádrem nebo SAN MAI složenou ze čtyř částí. Někdy i jiné, složitější konstrukce, zejména pokud vyrábím repliku konkrétní školy, která konkrétní konstrukci skladby ocelí používá.
