9/08/22 jsem dokončil zajímavou čepel. Pracoval jsem v Soshu stylu. Hon san mai paket, kalení bez hlíny. Výsledek chóji s širokou nioi a muneyaki asi na 70% délky mune. (hřbetu) . Někdo by to zařadil jako hitatsura hamon. 

Mezi historickými meči se vyskytuje několi zajímavých čepelí s hitatsura. Osobně miluji ko wakizashi od Hiromitsu. Masivní, velkorysé a sebevědomé chóji s mnoha tobiyaki a muneyaki a utsuri. Zajímavé jsou některé hitatsura Bizen Osafune, od Sukesada a dalších. Známá je také čepel od Muramasa s hitatsura v monouchi. Nebo Hasebe. 

Zákazníci mně občas požádají o vytvoření čepele s hitatsura hamon. Jak to vytvořit? 

Můžete použít hlínu pro kódování. Toto ale nemám rád. Je nutné čepel prohřát v celém průřezu. Taková čepel podle mého názoru bude tvrdá a křehká. Může to být velké umělecké dílo, ale ne dobrá čepel pro praxi. Kódované tobiyaki působí nepřirozeně. Jsou ostře ohraničeny. Je to jako kýč. Snažil bych se vyhnout tomuto způsobu vytvoření Hitatsura nebo výrazných muneyaki. Když chcete použít hlínu, kódujte jen ashi. Trochu hustěji nad polovinou čepele směrem ke hřbetu. Potom čepel ohřejte na oranžovou barvu. Nechte klesnou teplotu, až zmizí barva a potom znovu ohřejte jako pro Ichimonji. Pravděpodobně vznikne Hitatsura. 

Druhá možnost je přirozený vznik takových hataraki. Yakiba. Při použití hlíny to někdy odpadne. To je možná případ čepele od Muramasa. Nebyl to asi záměr.

Bez použití hlíny při optimálních podmínkách vznikne krásný hitatsura hamon. Musí se setkat optimální obsah C v oceli, optimální prohřátí, teplota čepele a její rozložení v okamžiku zakalení. Pak je to velmi přirozené a krásné. Ohraničení tobiyaki je pro oko měkčí. Je to jako mnoho věcí v přírodě. Přirozené, krásné, dech beroucí. Musíme však spoléhat na náhodu. Můžeme se o to pokoušet a snažit se vytvářet optimální podmínky. Někdy přijde odměna.